Rakovina prostaty
Prostata (předstojná žláza) je malý, nenápadný orgán (je součástí mužských pohlavních orgánů), který má tvar i velikost vlašského ořechu. Její primární funkcí je produkce tekutého sekretu, který vyvolává pohyblivost spermií a je součást ejakulátu. Kromě toho, prostata je místem, kde se střetává semenovod (ductus deferens) s močovou trubicí (močovodem).
Postrach všech mužů
Prvním příznakem zhoubného onemocnění prostaty může být abnormální koncentrace proteinu, který se označuje jako PSA (Prostatický specifický antigen). Krom toho by muži měli brát vážně i bolesti při močení nebo ejakulaci, které jsou dalšími příznaky možného onemocnění. To jistě platí i o častém nutkání na močení nebo o neschopnosti úplného vyprázdnění močového měchýře. Ani tak nemusí být mnohé z těchto příznaků jednoznačné, ale v žádném případě ne vždy. Podobnými příznaky se totiž můžou projevovat i vetší počet infekčních onemocnění nebo benigní (nezhoubné) onemocnění prostaty. Přesnou diagnózu určí zpravidla urolog.
V západních státech je rakovina prostaty jednou z nejrozšířenějších forem nádorového onemocnění. V roce 2006 trpělo v Evropě touto diagnózou téměř 350 000 mužů, přičemž mezi evropskými muži šlo o nejčastější zhoubné onemocnění. Ve Spojených státech amerických přibývá každoročně více než 200 000 nových případů rakoviny prostaty – po zhoubných nádorech kůže je to tedy v USA druhé nejčastější nádorové onemocnění. Ve většině případů jde o nádor, jehož vznik má hormonální příčiny.
Počet případů rakoviny prostaty v průběhu ostatních roků stoupá, což je pravděpodobně důsledkem stále se zvyšujícího průměrného věku populace. Například v roce 2006 bylo zaznamenáno o 16 % více nových případů této choroby než v roce 1995. Příčiny rakoviny prostaty však ještě doposud nebyly uspokojivě objasněny. Poněvadž riziko onemocnění je statisticky vyšší, když se nádorové onemocnění prostaty vyskytuje u nejbližších příbuzných (u otce nebo bratra), předpokládá se, že zřejmě existují určité dědičné dispozice. Riziko onemocnění stoupá i s věkem. Velmi zřídka se stává, že by muž onemocněl rakovinu prostaty před padesátkou. Nejvýše, u více než 50 % mužů ve věku na šedesát let dochází k zvětšení prostaty. Často však jde jen o nezhoubné nádory.
Zmírňování symptomů
Čím dříve se toto onemocnění diagnostikuje, tím více možností léčby bývá ještě po ruce. Možnosti včasné léčby jsou velmi rozličné – od chirurgického zásahu přes ozařování až po antagonisty hormonálních receptorů, tj. léčiva, která potlačují syntézu testosteronu anebo zabraňují jeho působení v určité cílové lokalitě. Ty můžou zastavit – nebo aspoň zpomalit – i růst karcinomu prostaty. Někdy se výše uvedené léčby kombinují. Případ od případu se však může stát, že urolog doporučí zpočátku s léčbou chvíli počkat, a až na základě bližšího sledování vývoje choroby určí, jaká terapie by byla optimální. Když už se však nádor rozvinul do pokročilejšího stádia, neexistuje už žádná definitivní léčba. Na druhé straně existují léky, které můžou symptomy choroby zmírňovat a bránit jejímu dalšímu agresivnímu vývoji.
