Chronická lymfatická leukémie

Příčina této choroby ještě není uspokojivě objasněna. Nejčastěji se však v této souvislosti diskutuje o možnostech, jakými jsou některé druhy záření, působení chemických látek, virů a také se diskutuje o genetických faktorech.

Jedním z charakteristických rysů chronické lymfatické leukémie je hromadění funkčně nevyvinutých bílých krvinek (lymfocytů) v kostní dřeni, krvi, lymfatické tkáni a v dalších orgánech. Lymfocyty se v krvi nacházejí ve dvou různých formách: jako tzv. B buňky a T buňky. V 95 % všech případů CLL jde pravě o postižení lymfocytů B.

Zmutované B buňky žijí déle něž normální zdravé buňky. Hromadění funkčně nezralých, nevyvinutých buněk v kostní dřeni překáží vytváření zdravých buněk a může tak být i příčinou úmrtí.

Dnes ještě všichni pacienti postižení tímto onemocněním musí žít s vědomím, že chronická lymfatická leukémie je neléčitelnou chorobou. Mezitím se přeci jen už podařilo vyvinout určité inovativní formy léčby lymfatické leukémie, které zatím umožňují alespoň značně prodloužit a zkvalitnit život pacienta.

Dlouhodobě bez symptomů

Všeobecně se rozlišuje mezi akutními a chronickými formami leukémie. Na rozdíl od akutních forem se u chronické formy (jednou je i CLL) často dlouhodobě neprojevují žádné příznaky. Občas se stává, že se na chronickou leukémii přijde celkem náhodou při rutinním krevním testu. Někdy je však toto onemocnění možné identifikovat podle nezřetelných, symptomů, jakými mohou být například únava, zvýšené teploty, náhlý úbytek hmotnosti, noční pocení, nezvykle časté nachladnutí nebo infekční choroby, zduření žláz v krku, ve slabinách, nebo zduřelá slezina.

Z těchto důvodů se tedy chronická lymfatická leukémie často vůbec nerozpozná – a tedy ani neléčí, respektive k diagnóze a následné léčbě dojde až tehdy, kdy již může být pozdě.

Jak jsme už řekli, úplné vyléčení zatím ještě není možné, ale prodloužení života už možné je

Ještě před několika desítkami let neexistovala na chronickou lymfatickou leukémii prakticky žádná terapie. Od té doby se však podařilo vyvinout a začít vyrábět několik typů léků. A i když tyto léky nedokáží chronickou lymfatickou leukémii vyléčit úplně, dokáží alespoň výrazně, dlouhodobě zlepšit kvalitu pacientova života. CLL se zásadně léčí nejdříve prostředky chemoterapie. Důležitou úlohu v této spojitosti hrají takzvané alkylační látky. Někdy se též používají kombinace několika druhů takových látek. Pokud pacient na terapii reaguje, výsledky krevních testů (počet krvinek) se vrátí do normálu – a kvalita pacientova života se zlepšuje.

Avšak, jak se často stává při léčení nádorových onemocnění, zákeřnou stránkou nadále je, že terapii přežijí jednotlivé maligní (zhoubné) buňky. Po dalším rozmnožení se tyto buňky mohou dokonce stát vůči chemoterapeutickým látkám odolné. V takovém případě přichází na řadu další léčba, tzv. léčba druhé linie.

Od roku 1991 existuje chemická látka, která dokáže selektivně měnit genetické složení maligních buněk tím, že může blokovat enzymy, které by buňka potřebovala na své dělení. Výsledkem toho procesu je, že maligní buňka takto ztrácí schopnost vlastní reprodukce a nemůže se dále množit. Je to zásadní úspěch v boji proti leukémii CLL.

Nová naděje: Protilátky

Vedle klasických chemoterapeutických látek se v boji proti chronické lymfatické leukémii dobře osvědčily i protilátky. Tyto látky jsou strukturované tak, že se dokáží dokonale navázat na bílkoviny nacházející se na povrchu lymfocytů. Tyto protilátky vlastně tyto buňky označují, takže se stávají pro vlastní, přirozený imunitní systém těla viditelnými. Tímto způsobem se tedy po těle distribuuje rozkaz: „Zničit buňku!“. Po ukončení léčby mohou stávající kmenové buňky produkovat zdravé lymfocyty a regenerovat tak imunitní systém. V rámci klinických studií se protilátky už osvědčily dokonce i jako účinný prostředek léčby první linie.